26. 9. 2008

Dobrodružství pod stanem 3 (zálesáctví)
























































































































V pátek 26. 9. 2008 se sešli žáci ZŠ na třetím pokračování "Dobrodružství pod stanem". Téma dnešního setkání bylo zálesáctví. Po vybalení batůžků se přesunuli na školní hřiště, kde začali vyrábět lodičky na zítřejší závod plavidel. Starší děti připravili táborák. Když si všichni opekli vuřty, začali nedočkavě vyhlížet maminky a tatínky, kteří nám pomáhali na "Stezce odvahy". Ve 21,00 hodin vyrazili na trať, která byla značena světélky. Na konci byl strašidelný úpis, na který se všichni zúčastnění podepsali. Po bobříkovi šly děti spát, aby nabraly sil na náročný zítřek. Ráno byly děti čilé jako rybičky, po ranní hygieně se dívky vrhly na vaření a statečně jim asistoval Zdenda. Společnými silami uvařili dva kotlíky polévky kuřecí s nudlemi a jeden kotlík polévky gulášové. Oheň, na kterém v kotlíku vařili, jim připravili starší chlapci. Po polévce a dokončení plavidel se všichni společně vydali do skautského srubu. Cestou si zopakovali určování světových stran a času v přírodě. Zdolali několik přírodních překážek a doputovali k cíli. Zde na malé zálesáky čekala práce nejtěžší. Museli vybudovat hráz, vyčistit koryto potoka a připravit se na závod. Mezitím rozdělali oheň a připravili uhlíky na grilování. Do práce se pustili s vervou. Zapojili se malí i velcí, každý podle svých možností. O přestávkách si prohlédli srub, někteří se poohlédli po lese. Závod plavidel byl nad očekávání plný zvratů. Zpočátku se vedení ujali kluci, kterým šlo především o rychlost. Dívky na to šly od lesa, trať si perfektně upravily a když byla nouze největší, loďce pomohly. Nakonec vyhrál Péťa a v těsném závěsu byla Anitka a Eliška. Všichni byli tak vyčerpáni, že se s chutí vrhli na jídlo a po úklidu srubu jsme se vydali na zpáteční cestu. V herně ŠD se děti převlékly, umyly, napily a nasvačily. Byly jim rozdány diplomy, pamětní listy a odměny. Zálesácké putování bylo natolik vyčerpávající, že už se těšily do postýlek. Celá akce mohla být realizována jen díky vydatné pomoci některých rodičů, kteří pomáhali na "Stezce odvahy" nebo napekli moučníky ke snídani. Tímto bych chtěla paní Bělíkové, Klecové, Lisé, Marešové, Měchurové, Moravcové, Pokorné, Štěpánkové, Štěpničkové, Štokrové a Zavřelové, panu Jeřábkovi, Müllerovi, Pokornému a Procházkovi poděkovat za pomoc při realizaci celé akce.

Žádné komentáře:

Okomentovat